Samhain – svátek příběhů. 31. října. Slunce stojí ve znamení štíra.

Je tu se svátek, který v tradici Kola roku ctíme a slavíme jako VELIKÝ. Zapalujeme světla a stavíme je do oken, scházíme se konat rituály. Vyprovázíme Boha - Slunce na jeho cestě do podsvětí. Po celý rok mnozí z nás vzdáváme čest bohům, kteří jsou kolem nás, kteří jsou v nás, a my se pociťujeme jejich součástí. Jsme tvořeni silami Země, Vody, Vzduchu a Ohně. Jsme udržování silou Země, která v sobě nese otisk předešlých třech živlů, a oživováni jsme živlem pátým a tím je Duch. Silám tvořivým dáváme jména spolu s tím i tvar či představu o tvaru. Tím je personifikujeme, můžeme vyprávět příběhy o jejich činech, můžeme navázat komunikaci a můžeme mít s nimi vztah! A v tyto dny vyprávíme příběhy o božstvu, které sestupuje pod Zem, kde usedne a stane se Pánem Smrti, pánem který se propadne do svého dlení v temnotě, až nakonec vyhasne a není zde ani Život ani Smrt.  Vyprávíme příběh o Sílách, které nás tvoří, ale tím vyprávěním i my tvoříme z jistého pohledu samotné Bohy. Dovolím si předpokládat, že Bohové nejsou jen kolem nás, ale jsou i v nás a my jsme v nich. Tak tedy oslavujeme Bohy a k větší slávě obou – jak lidí tak i Bohu vyprávíme příběhy. Stojíme na ramenou našich předku a vše co se právě děje se děje jen díky našim předkům. Je to ten pravý důvod proč naši předkové žili, proč měli svoje strachy, boje, naděje, zklamání, proč prožili své životy a smrti, proč zachovali své příběhy a vydali potomky, to je ten důvod proč vlastně měl jejich život smysl. Pro tuto chvíli. Stojíme na ramenou našich předků, a i když mnohdy neznáme jejich příběh a nevidíme na samotný počátek příběhů - víme že tam je, protože my jsme zde a bez počátků příběhů by jsme nebyli ani my. Samhain je svátkem uctění předků, kořenů, které nás napojují na zdroje sil. Sil, o kterých mluvíme jako o Bozích, o silách tvořivých, o tom co nás předchází. Můžeme čerpat, často i čerpáme sílu příběhů o tom, jak Bohové učinili člověka a člověk zase svým vyprávěním Bohy. Můžeme a musíme čerpat sílu, kterou naši předkové překonávali své strachy a hrůzy ve svých příbězích života, sílu kterou zažívali při úspěchu – protože úspěch nakonec zvítězil – důkazem jsi ty, kdo čteš tyto řádky. Stojíme na ramenou našich předků a vyprávíme příběhy, vyprávěním tvoříme a udržujeme dobrodružství života a smrti, které se doplňuje a jedno zračí druhé. Vyprávíme příběh o kole roku, kole, které se otáčí a my s důvěrou v nás samé klademe naděje a prosby našim bohům, předkům a silám přírody. Oslavme rekovné činy oněch, co nás předešli do síní slávy a vzdejme pokorný dík těm, kteří je do těchto síní slávy přijaly.