KOLO ROKU
Vnímání času dnešní doby se proměnilo v trysk za neurčitým cílem. Naopak čas lidí kruhu, lidí, kteří nalezli moudrost u svých předků, je veličinou klidnou, vyzpytatelnou a neomylně se otáčející kolem osy přítomnosti. V čase nelze nalézt počátek a ani konec. Na straně jedné je čas mlynářem světů, aby na straně druhé světy tvořil jako rozsévač. Vše projevené i neprojevené podléhá kruhu a jen blázen myslí, že kráčí po cestě. Kolo roku je příběhem Slunce a Země. Střídání dne a noci, příchodu a odchodu. Je příběhem Syna, Milence a Otce, jakož i vyprávěním o Panně, Matce a Bábě.
Zimní SlunoWrat, Jul, Vánoce. Počátek zimy. Slunce vstupuje do znamení kozoroha
Slunce se přiblíží k zemi a započne nový cyklus. Svět, i když zahalen do tajemství zimy a tmy žije v jistotě změny. Slunce se navrátilo, zrodil se Bůh, temnota je na ústupu a každým dnem sila světla narůstá. Slavíme svátek narození Slunce, svátek dítěte, které je opravdovým světlem a to ne jen lidí, ale všeho viděného i neviděného. V obydlích zavěšujeme jmelí, posvátnou bylinu druidů. Ta je ponechána do příštího zimního slunovratu, kdy je nahrazena jmelím novým. To staré se nabídneme posvátným ohňům jako oběť. Vaříme v kotlích na otevřených ohních kouzelný nápoj požehnání, potom obcházíme, troubíme na signální rohy vítajíc světlo a žehnáme sadům, aby úroda byla hojná. Nastává čas tajemství dvanácti nocí, kdy se otevírají naše srdce a my vydáváme ze svého pokladu duše. Proto ono dnešní přání šťastných a veselých vede k častému zklamání. Tento čas je časem hlubokého pohroužení a zpytování našich úmyslů. Co očekáváme od druhých, co oni mohou očekávat ode mne, co jsem pro ně učinil a jaká z toho plyne naděje? Svět se pootočil, dítě se narodilo – slavíme Návrat Slunce. Obcházíme posvátná místa, svou vděčnost, radost a naději stvrzujeme darem mléka, pálenky, ovocem, ale hlavně živoucí pozorností. Pozorností k tajemství dvanácti nocí zrcadlících celý rok s jeho dvanácti nadcházejícími měsíci.
Beltain, Valpurga, 30. dubna Slunce stojí ve znamení býka
Zapalme dvě ohniště. Jedno menší – ženské a druhé větší mužské. Vše co v domě dýchá, lidé a zvířata proveďme mezi nimi. Očistěme se a nachystejme, protože dne se svět chystá ke svatbě. Dnes je svatba Nebe a Země, dnes se spojí světy. Dnes zrozenec Sluvowratu obejme Panu Imbolcu. Dnes spolu ulehnou v polích a promilují noc. Pana se stane ženou a obtěžká. Oslaví svátek plodnosti. Nebe požehná zemi a země poodhalí tajemství nebesům. Vztyčme májku – symbol spojení Nebe a Země, muže a ženy, Boha a Bohyně. Život se dere ke svému, aby se rozhojňoval. Dnešní noc jde světem láska, láska žádostivá a touhou požehnaná, láska žehnající polím, lukám a všemu živému.
Hromnice, Imbolc, svátek Světel. 2. únor. Slunce stojí ve znamení vodnáře
Po SlunoWratu se nezadržitelně blíží svátek návratů, svátek velikého světla. Čas kdy slavíme dynamiku posvátných ohňů plných nových počátku, ohňů topících pod tajemným kotlem Bohyně v předzvěsti milostných vzplanutí jara. Zem a vše v přírodě se pomalu začíná otevírat. V salaších ovce vrhají mláďata. Pana čistá, plná svůdnosti volá vše do Života. Ohně, pochodně, svíce a lampy hořící na počest bílé panně vnášejme do našich domů. Vezměme lucerny a obejděme naše domy, byty, zahrady, stodoly, stáje a vše co má být požehnáno ohněm panny, lákajícího mladého Boha k milostným hrám. Vyhledejme posvátné stromy našich předků, jabloně, třešně, lípy, břízy, duby a všechny, které chováme v úctě. Větvičky sražené větrem pod nimi zaneste je do svých domovů a dejte do vázy. Stromům obětujte čerstvé mléko. V tento čas přichází ta pravá chvíle na změnu. Kolu času vládne vlna na svět se deroucí tvořivé síly. Využijme ji k osobní transformaci, k rozhodnutí začít, nebo přestat, zůstat, či odejít. Kolo času volá ke změnám, učiň cokoliv, ale hlavně nestůj – čas ten běží stále. Je tu Panna a chce být milována, chce a bude plodná, vydá život – tak jako každý rok!
Lughnasad, Dožínky 31. červenec. Slunce stojí ve znamení lva
Pana co se stala ženou a obtěžkala, vydává své plody, stává se Matkou. Matka hojně ze svého klína rozdává štědré dary úrody. Klasy na polích jsou plné zlatavého zrna, větve jabloní jsou plné jablek – posvátného ovoce skrývajícího tajemství. Je čas obětování a poděkování, odemknutí úrody co Matka nachystala. Připrav přehojnou oběť Matce, vyžádej si požehnání a prosperitu na dny nedostatku, které nutně nadejdou. Slunce a nebe je dnes oslaveno, stojí ve znamení lva a touží být štědré. Samo nebe nabízí Matce oběť a ona ji dychtivě příjme. I klas nabídne svou oběť – mouku aby nasytil chlebem. Upečme v tento den svatý chléb, oběť bohům úrody, ale i duchům zmaru času, neb z rozsévače se stává mlynář co vše drtí. Čas lásky pomíjí, přichází první závan dnů odcházení a loučení. Proto pospěšme vyslyšet volání a hleďme své dary přinášet s vroucností v srdci, neb čas co nadchází, bude časem temným.
Jarní rovnodennost Ostara 21. březen. Začátek jara. Slunce vstupuje do znamení berana.
Přípravy na svátek svatby vrcholí, Panna – příroda připravuje vše k oslavě Beltainu. Slavíme svátek zaslíbení Země a Slunce. Jejich síly jsou vyrovnány, den a noc trvají 12 hodin. Svět se jakoby zastaví k nádechu v rovnováze času. Čas je proměn, je nyní vejcem zbarveným krví, symbolem vesmíru v jeho prazákladní podobě. Zranitelné je prozatím skryto ve skořepině tajemství, aby zazářilo v apoteóze spojení svatby Nebe a Země - Velkého Beltanu. Vyjděte do zahrad, polí a luk. Za soumraku pozvedněte hlasy k oslavám a písním. Žehnejte semenům, která chystáte zaset. Navštivte prameny a studánky a pomozte jim zazářit čistotou a v jejich vodě před západem slunce naleznete čistotu svou. Oslavme tento svátek zaječí pečení, sejděme se kolem stolů s přáteli a hodujme na počest zásnub Bohyně a Boha.
